Návštěva: Pět kliček Martiny Riedlbauch

V krásné čtvrti přímo u Letenských plání mě ve svém bytě, který působí jako vkusná galerie umění, přivítala Martina, malířka a ilustrátorka pendlující mezi Prahou a Londýnem. 

Nalila nám dva šálky zeleného čaje a my jsme si příjemně povídaly asi dvě hodiny. 

„Já jsem kreslila vlastně odmalička, už ve škole mi visely obrázky na výstavce,“ směje se Martina a mě zajímalo, jestli mají umělce v rodině.
„To ne, jen tatínkovo kamarád byl takový kreativní a s tátou si moc dobře rozuměli. Táta vždycky říkal, že by bylo moc hezký, kdybych to jednou třeba studovala a měla pak svobodné povolání, abych nemusela pracovat někde od-do, takže rodiče mě hodně podpořili.“

„Studovala jsem ilustraci, ale nikdy jsem jí vlastně po škole už nedělala. Neuměla jsem se totiž prodat. Nesla jsem takhle svoje práce do několika studií, kde řekli, že se ozvou; samozřejmě nikdo se už pak neozval, ale nikdy jsem neměla nouzi o práci, ono se vždycky něco našlo nebo jsem se k něčemu dostala.“

„Dělala jsem hodně zajímavých projektů. Třeba jsem malovala kobaltem na porcelánové dlaždice na obklad pro budovu společnosti RWE Transgas v Malešicích, nebo také obklad v showroomu porcelánky Dubí v Teplicích. Taky jsem malovala 3 obří plátna 10x4m pro reklamní shot Audi, který režíroval německý filmový režisér Wim Wnders. Plátna pak visela v Malé dvoraně Veletržního paláce. Ale vždycky mě docela bavilo dělat takové užitné věci. Třeba v tomhle bytě jsem si sama navrhovala podlahu v chodbě nebo zasklení ve dveřích. Možná by mě docela bavilo dělat takové věci jako navrhovat látky nebo třeba koberce.“

Když už jsme byly u tématu koberců, tak mi ukázala jeden velkoformátový, který si nechala utkat podle jedné ze svých maleb ‚Pět kliček‘. Ještě byl smotaný a zabalený, stejně jako gobelín, který vznikl také podle jejího díla. Koberec i gobelín jsou tkané ručně v Mnichovo Hradišti a ženy, kterého ho tkaly na něm pracovaly 8 hodin denně asi dva nebo tři týdny. Vlákna se pro koberec speciálně barvila.

Kromě pracovních projektů ale i moc ráda vzpomíná na působení v divadelním souboru Křeč. Ukázala mi knihu, která mapovala historii souboru a vzpomínala na představení i na chvíle strávené s ostatními členy.

Mezi doušky zeleného čaje mi vyprávěla trochu o Londýně, kam se odstěhovala v roce 1999 se svým mužem, filmovým a reklamním producentem. Nikdy se tam cíleně nesnažila prosadit se jako umělkyně, ale má tam svůj ateliér v budově s ještě dalšími umělci, takže je s nimi pořád v kontaktu. 

Její pražský byt má ohromně příjemnou atmosféru a na stěnách visí její vlastní díla. Líbil se mi obraz se šňůrami barevných korálků v ložnici i ten černobílý nad pohovkou, který působí trojrozměrně a je v něm snadné rozpoznat dvě vrstvy. 

Ukazovala mi originály svých kreseb, často zpracované ne na normálním, ale voskovaném balícím papíře, do kterého byly původě zabalené třeba boty. Ten materiál jí prostě připadal zajímavý. Styl jejích kreseb v sobě nese hodně energie a soustředění, zvláště když kreslí velké kličky. Je to ale jedna z věcí, které někteří lidé právě v Londýně třeba nepochopí. Nerozumí tomu proč do jedné kresby tolik energie obětovat, někdy nechápou, že člověk to dělá, protože ho to baví a cítí v tom uvolnění.

Spoustu ze svých kreseb si nechala vytisknout jako reprodukce v různých barevných provedeních a kombinacích. Původně zkusila digitální tisk, u kterého jsme se obě shodly, že má v sobě takovou plochost, která kresbám vůbec neprospívá. Zato sítotisk jim dodal "feeling" a vypadají mnohem věrohodněji. 

Mluvili jsme o jejích výstavách minulých i o té budoucí, která bude probíhat v Praze. 
„Teď už se tak nějak snažím nikam necpat. Ono je to možná i věkem, dřív měl člověk pocit, že musí být všude a nějak se prosazovat, teď jsem docela ráda, když můžu zalézt do ateliéru a dělat si tam svoje věci,“ pověděla mi nakonec s úsměvem.

Na výstavu vyražte 20.11.2014 do galerie NOD/Roxy v Dlouhé ulici, Praha 1. Spatříte na ní několik obrazů a grafik, možná i několik originálních váz a zmiňovaný koberec a gobelín.

 

Novější příspěvky →



Nechat komentář

Vezměte prosím na vědomí, že komentář musí být před publikováním schválen