HANYS Oleje • „Raději umřu u lisu, než v kanceláři.“ 

Na návštěvu do lisovny olejů paní Hany Markové míříme na pražskou Bořislavku. Je chladné ráno, vítr se nám opírá do mrazem zčervenalých tváří. Vřelost paní Hany nám ale pomůže trochu roztát. Vítá nás ve svém malém, do červena laděném, království, kde se ve velkých valcovitých nerezových nádobách rodí ty nejkvalitnější oleje z českých surovin.

Poprvé se paní Hana s oleji lisovanými za studena z lokálních plodů setkala ve Švýcarsku, kde před lety pracovala jako Au-Pair. Když pak s manželem navštívili jeden štýrský mlýn, kde ochutnali štýrský olej lisovaný ze semen dýně, okamžitě si jej zamilovala a zde taky asi poprvé vznikla myšlenka vyrábět kvalitní oleje i tady v Česku. „Vždy jsem si přála, aby má práce měla určitý smysl, kde se pak mám za čím ohlédnout. Každodenní  osmihodinové papírování, kde nebyl vidět výsledek mé práce, smysl postrádalo. Řekla jsem si, že raději umřu u lisu, než v kanceláři!“ Nedlouho na to Hana opustila práci v kanceláři a s pomocí manžela zřídila svou vlastní lisovnu na Praze 6.

Hana nás krok po kroku zasvěcuje do procesu výroby. Nejdříve je potřeba semínka nasypat do násypky lisu, vyladit teplotu a už se může lisovat. Zbytky semínek, ze kterých se vylisuje olej, se promění v biologický odpad, takzvané "kejky.“ Ty je často možné ještě dále využít, takže prakticky po výrobě nezůstává žádný nevyužitý odpad. Kejky lze přidat do krmiva hospodářských zvířat, především ty z dýní, ostropestřce nebo lnu. Nebo poslouží jako pelety na topení. 
Teplota lisovaných semínek nesmí přesáhnout 40 °C, aby skutečně šlo o za studena lisovaný olej. Olej, který se vylisuje, se následně čistí v kónické nerezové nádobě, kde dochází k sedimentaci. To je proces, při kterém se těžší částečky usadí vespod nádoby a nahoře zůstane téměř čistý olej. Zbylé částečky se pak lehce profiltruji přes plátýnka. Hotový olej se pak stáčí do skleněných lahviček. 

Lahvičky jsou vyrobeny z tmavého skla, které je pro skladování oleje nejvhodnější. Ta už se pak jen opatří nálevkou pro pohodlné dávkování a víčkem, které se ještě zašroubuje, aby olej neprotekl. Pak už se jen opatří etiketou a krásná lahvička toho nejlepšího oleje je na světě!

Hanys oleje jsou šetrně lisované za studena a to bez použití rozpouštědel a vysokých teplot. Tím si olej zachovává maximální množství zdraví prospěšných živin, vysoký obsah nenasycených mastných kyselin, který je chráněn přírodním vitamínem E a další vitamíny a minerály. "Pamatuji si objednávku jednoho pána, který si koupil asi šest makových olejů. To upoutalo moji pozornost a ze zvědavosti jsem se ho zeptala, proč zrovna tolik makových olejů? Ukázalo se, že pán je masér a oleje používal při své praxi. Makový olej má relaxační účinky a uvolňuje svaly." Což nám potvrdilo, oleje jsou blahodárné nejen pro organismus, ale i pro pokožku celého těla včetně vlasů. Samy jsme zkusily olejovou masku z makového oleje nechat působit přes noc a výsledek byl ohromný! Vlasy byly hladké, jemné, lesklé, prostě přesně takové, jak očekáváte, že by zdravé vlasy měly vypadat.

Paní Hana pečlivě vybírá jen ty nejkvalitnější suroviny a to se samozřejmě projeví i na celkové chuti oleje. Kvalitu poznáte zejména podle aroma, hustoty a chuťové intenzity, ale i podle jeho pozitivního doznívání v ústech. Například semínka pro výrobu dýňového oleje jsou z českých dýní. Jsou sice dražší, ale stejně jako my i Hana věří, že nejlepší suroviny jsou ty lokální. 

U nás v HNST.LY bude k dostání olej ostropestřecový, makový a dýňový, nabídku má paní Hana ale širší a dokonce se můžete těšit na připravované novinky, jako třeba na olej z vlašských ořechů. 

Oleje Hanys jsme si zamilovali na první ochutnání a už se těšíme, až si s nimi dochutíme salát, těstoviny, sladké pečivo nebo si je prostě jen rozetřeme do dlaní a dopřejeme výživu unavené pokožce. Přijďte oleje ochutnat i do našeho obchodu!

Chci si to přečíst celé! →

Meyou-Meyou • „Jsme vlastně takoví porcelánoví pankáči.”

Na návštěvu ke Kláře a Nikolajovi míříme do jejich ateliéru v Petrohradském kolektivu. Ne, není to v Petrohradě, ale ve Vršovicích, a je to místo, které by si zasloužilo článek samo o sobě. Za dva roky své existence se stal útočištěm umělců, grafiků, ilustrátorů i architektů. Do ateliéru meyou-meyou procházíme vnitroblokem, který nás přenáší do jiného světa. Místo hluku ulice a vysokých domů jsme proklouzli do polosoukromého prostoru, kde se dá sedět s pivem na zídce a hrát ping-pong. 

Samotný ateliér se dá popsat dvěma slovy – bílý prach. Rychle nám dochází, že naše klasická celočerná uniforma tady není na místě a snažíme se spočítat, kolik odstínů bílé existuje.

Než se stihneme rozkoukat, Nikolaj nám vysvětluje, že tohle už je druhý ateliér, ve kterém meyou-meyou sídlí. „Klára měla původně ateliér na Národní, ten byl úžasný, bylo to v posledním patře, kdybyste viděly ten výhled! Ale tahat tam ten porcelán, to bylo peklo ...“ Proto se rozhodli přestěhovat někam, kde se jejich dílna bude hodit víc a Petrohradská je už na první pohled ideální. „Zařizovali jsme to tady pomalu ... Jako první jsme přitáhli tenhle gauč. Všichni ostatní zařizovali dílny, ale chodili si k nám sednout, protože my měli ten gauč a pak až postupně všechno ostatní.“

Zatímco nám Klára vypráví o jejich plánech, Nikolaj se během naší návštěvy nezastaví ani na minutu. Přebíhá od regálu ke skřínkám a ukazuje nám, co se jim v poslední době povedlo „My jsme vlastně takoví porcelánoví pankáči. Zkoušíme všechno možný. Formy ze sněhu, pálíme molitany, pracujeme s alobalem nebo buničinou.“ 

 

Klára nám vysvětluje, jak meyou-meyou vlastně vzniklo. Nikolaj si před pár lety pořídil 3D tiskárnu a chtěl s její pomocí posunout svou tvorbu směrem k živému materiálu. Náhodou se o tom zmínil kamarádce, která Nikolaje seznámila se svou sestrou Klárou. Ta zase zrovna hledala někoho do své porcelánové dílny ... a dál už to známe. Klára Nikolaje naučila, jak se má s porcelánem pracovat a on ji ty pravidla svou čerstvou hlavou trochu odnaučuje. 

Klára je klidná síla ateliéru. Ví co a jak, pamatuje si, kdy je potřeba vylít porcelán z formy a kdy budou moct vypalovat. Nikolaj naopak běhá po ateliéru a neustále vymýšlí, co nového by ještě mohli zkusit odlít, ukazuje pokusy s kobaltovou barvou a hlavně s černou. Protože nabarvit porcelán na černo není vůbec jednoduché, ale o tom třeba zase příště. 

Na konec naší návštěvy Nikolaj otevírá skříňku, kde jsou schované nepovedené kousky. Možná si představujete, že jsou v ní nějaké nepovedené zbytky, ale je to naopak. Klára vytahuje list odlitý z porcelánu nebo třeba porcelánový kousek s texturou molitanu. Jsou to věci tak křehké a tak krásné, že se nám tají dech. Jsou důkazem toho, že za každým kouskem, který vyjde z jejich dílny je proces a zkoumání limitů materiálu. A že třeba i nová miska je výsledkem objevitelské cesty, která není nikdy u konce.

 

Chci si to přečíst celé! →

Vydra&Volkmer • "Nejtěžší rozhodnutí bylo vsadit vše na len."

Lněné textilie jsem chtěla mít v sortimentu HNST.LY mnohem dříve, ale nedařilo se mi najít kvalitního dodavatele, který by splňoval moje náročné požadavky na původ, zpracování nebo po estetické stránce. Vůbec jsem ani nedoufala, že bych takové produkty mohla objevit rovnou v Česku. Myslím, že si to chtělo prostě jen počkat, protože jsem pak čistou náhodou objevila český len Vydra&Volkmer

Za značkou Vydra&Volkmer stojí manželé Vendula a Ondřej, kteří opustili své kreativní pozice v reklamních agenturách, aby se věnovali výrobě textilií ze lnu, materiálu, jenž si stále zachovává čestné místo i v moderních domácnostech. 

Vendula tíhne k zařizování interiérů odmala, kdy její maminka neustále doma něco vylepšovala a dokázala prakticky bez prostředků vytvořit nádherný a nadčasový domov. „Mám dojem, že celé dětství jsem strávila přesouváním nábytku - nejprve jen mých panenek a později mého dětského pokoje. Když jsem si pak asi před patnácti lety ušila lněné zavěsy, které neskutečně zútulnily interiér, to asi začala ta pravá láska ke lnu. Ale to jsem leště neměla lněné povlečení... S ním pak totiž přišla absolutní lněná závislost,“ směje se Vendula.

Lásku k tradici a úctu k řemeslu Vendula asi zdědila po svém pradědovi, etnografovi prof. Josefu Vydrovi. „I název naší firmy je hold pradědečkovi, velmi si vážíme jeho odkazu,“ dodává. 

Vendule a Ondřejovi velmi záleželo na tom aby produkty byly ryze české a k tomu museli překonat první překážku, což byl obstarat samotný materiál. V Česku se len pro výrobu látek již nepěstuje a s tím zkrachoval i zpracovatelský průmysl. „Pátrali jsme tedy co ještě v Česku ze lnářského průmyslu zbylo a našli jsme tkalcovnu, která tká lněnou metráž z vysoce kvalitní evropské příze. Jsme pyšní na to, že podporujeme českou tkalcovnu, švadleny, výrobce nití, knoflíků. I cedulky na výrobcích máme místní, ačkoli v Číně mají lepší technologie a cedulky by více odpovídaly našim požadavkům. Ale raději uděláme kompromis a podpoříme českou firmu. To je naše filozofie. Při tom, jak český lnářský i bavlnářský průmysl utrpěl, nás velmi těší pocit, že jej pomáháme alespoň trochu vzkřísit.“

Ani tak ovšem nebylo založení značky jednoduché. „Asi nejtěžší rozhodnutí bylo vsadit vše na len. Abychom měli základní kapitál, museli jsme prodat chalupu. Náklady na výrobu jsou totiž dost vysoké a finální výrobek spadá do kategorie “luxusní”. To platí hlavně o lněném povlečení. Ale jemnost a trvanlivost materiálu nás přesvědčily, že je to správná volba.“

Len je fantastický materiál, velmi příjemný na dotyk, velmi savý, prodyšný, dobře se udržuje a překrásně vypadá i během používání. Já na něm oceňuji i to, jak je fotogenický a to jeho typické pomačkání mu vlastně jen dodává na kráse. Co mě nadchlo na nabídce Vydra&Volkmer byla paleta barev, ze které se dá vybrat textil pro každou příležitost. “Barvy považujeme v interiéru za zásadní a jsou pro nás doslova posedlostí,” říká Vendula s Ondřejem. Hledání nových odstínů je určitě součástí jejich budoucích plánů, do kterých patří i zvyšování povědomí o značce. „Hodně lidí u nás má len spojený s “pytlovinou” a nebo viděli lněný výrobek v některém obchodním řetězci. Těžko se potom vysvětluje, proč mají naše výrobky o dost vyšší cenu. Velmi jsme tedy uvítali možnost mít naše produkty v obchůdku HNSTLY, kde si je zákazníci můžou “osahat”. Naše tak trochu zvrhlá vášeň pro barvy nás nutí neustále zkoušet další a další odstíny a kombinace.“

Vendule a Ondřejovi se podařilo vytvořit skutečně krásnou značku která oslavuje tradici, řemeslo i kvalitní materiály, přesně tak, jak to i my v HNST.LY oceňujeme. „Po letech v reklamě je pocit, že to, co děláme je zcela v našich rukách, neskutečně krásný! Strašně nás baví celý ten proces, od nápadu až po okamžik kdy v ruce držíte hotový výrobek - je to velmi osvobozující! Mnoho našich zákazníků je po nákupu v e-shopu překvapených, jak je náš len příjemný na dotek a vrací se pak pro další kousky. Strhneme je tak k vášni pro rafinovanou eleganci lnu, pro poctivý materiál, zpracování i barvy! Tak to je přesně ten moment, kdy si říkáme že to co děláme, má smysl.“

 

Chci si to přečíst celé! →

WOODY'S • "Vady a nedokonalosti dřeva jsou pro nás vlastně poklad."

Za Lukášem a Bédou jsme se vydali do jejich dílny u Hradce Králové, kde pod značkou Woodys vznikají především krásné misky, prkénka a vařečky.

Lukáš vyrůstal kousek od vyhlášeného arboreta, kde byl jako doma a dodnes sem s Bédou chodí často relaxovat i načerpat novou inspiraci nebo diskutovat nad novými nápady. Proto nás hned na úvod vzali právě sem a pro nás nebylo nakonec takové překvapení, že se po střední škole rozhodl studovat lesnictví. Dnes už pomáhá obhospodařovat kus lesa, který jeho rodina vlastní. 

Vztah ke dřevu měl tedy odjakživa, ale začít z něj něco vyrábět ho napadlo spíš náhodou. “Začalo to tím, že jsem viděl v televizi pořad, kde vyráběli misky z různých druhů dřeva. Nedalo mi to a zkusil jsem to sám doma v dílně.” Misek nakonec vyrobil víc než jednu a začal je prodávat kamarádům. Ti ale brzy každý svou misku měli a Lukáš svůj koníček nechal nějakou dobu ležet ladem. Když se ale před rokem do rodného města vrátil jeho kamarád Béda, našel v Lukášových výrobcích nevyužitý potenciál. Kluci se dohodli, že založí značku Woody’s, aby se Lukášovy výrobky dostaly k více lidem.

Cesta každé misky, kterou kluci vyrobí, je delší, než by se mohlo zdát. Čerstvě pokácené dřevo, které si vyhlédnou na pile nebo ještě v lese, musí schnout asi šest let, než s ním můžou začít pracovat. Jinak dřevo popraská a znehodnotí se. Výběr dřeva je nesmírně důležitý a kluci mají rádi zajímavé kousky. “Vybíráme si i kusy dřeva plné suků nebo tyhle napadené houbou,” ukazuje nám Béda na několika vzorcích zajímavou kresbu. “Tyhle kousky jsou ohromně ceněné, někde dokonce nechávají dřevo záměrně houbou nakazit. Když se nám podaří něco takového najít, je to malý poklad.” Kaz, který by ve stavitelství byl považován za vadu, je pro ně vzácnost - dělá to z každého kusu originál.

Kluci zatím pracují hlavně s českými dřevy - i když nám hned vysvětlují, že ani ty, které tady známe nejsou tak úplně původní. “Třeba ořech se nedá úplně považovat za české dřevo, roste u nás poměrně krátce. Kdybychom se ale omezili jen na místní dřeva, bylo by to vlastně trochu nuda…,” říká a hned dodávají, že už pokukují po více exotických dřevinách “Mám rád černý kaštan, který už se začíná pěstovat i na Moravě, nebo třeba olivovník. Ten se u nás ale shání těžko“ upřesňuje Lukáš.

 

Návrh budoucího výrobku se odvíjí od toho, jak vypadá každý kus dřeva. Z některých druhů se dá vyřezat výrobek z jednoho kusu, jiné je lepší klížit. Z větších kusů vyrobí třeba velkou mísu - ukazují nám krásou březovou, která díky pečlivému broušení vytváří na světle hedvábné efekty. Menší kusy se zajímavou kresbou se hodí třeba na prkýnka a z odřezků vyrobí vařečky nebo nožíky. Lukáš nám vysvětluje, že se snaží zpracovat každý kousek. Dřevo je vzácný materiál a byla by škoda s ním plýtvat. 

  

Poté, co Lukáš vyřeže základní tvar, přichází na řadu broušení. Přestože si pomáhají stroji, největší část broušení probíhá ručně. každý kus se musí několikrát vybrousit a namočit, aby měl tu správnou hladkost a při používaní v kuchyni jeho povrch nezhrubl. Je to časově náročný proces, ale poznáte díky tomu rozdíl mezi ruční výrobou a velkovýrobou na první dotek.

Hotovou misku je potřeba ještě označit razítkem a naolejovat. Pro olejování kluci používají lněný olej s včelím voskem, které jsou zdravotně nezávadné a vhodné i pro kontakt s potravinami. 

Dřevěné doplňky Woody’s jsme si zamilovali na první pohled i dotek. Lukáš s Bédou nám ve své dílničce opět připomněli, že za každým produktem vězí spousta hodin práce i nadšení, se kterým každou unikátní misku či prkénko vytvoří. V jejich práci jsme našli všechny onestlí hodnoty, díky kterým budou výrobky Woody’s nejen hezky zdobit váš domov, ale dobře sloužit i vám!

Chci si to přečíst celé! →

CATNESS DESIGN • „Bez lásky k řemeslu a potěšení vidět finální výrobek se to opravdu dělat nedá.”

Přijíždím do Uherského Hradiště, abych tady navštívila Kateřinu a Lucii, zakladatelky Catness design, značky, jejíž ručně pletené a háčkované doplňky mě nadchly už od prvního momentu, kdy jsem je spatřila.

Vítá mě usměvavá Lucie a brzy se k nám přidává i druhá zakladatelka značky Kateřina a společně usedáme do jejich kanceláře, popíjíme kávu, přikusujeme koláčky a já vyzvídám, jaký je příběh za jejich malou firmou. 

“K pleteným doplňkům jsem se dostala z vlastní potřeby, kdy jsem víc než dva roky ležela v časopisech a hledala inspiraci pro vybavení našeho nového domu. Chtěla jsem si pořídit pletený puf, ale zjistila jsem, že tady v Česku jsou pufy pouze dovážené ze zahraničí a jejich kvalita je velmi slabá. Vím to, protože sama jsem nakonec jeden takový koupila za skoro tři tisíce. Po pár měsících se ušmudlal a nebylo možné s ním cokoliv udělat. Jeho provedení bylo nepraktické, bylo by nutné ho rozplést, jenže to bych ho nedala zase dohromady. Ty kvalitnější pufy byla zase velmi drahá designová záležitost za desítky tisíc korun.”

Kateřina se v ten moment začala víc pídit po materiálu, ze kterého by se pufy daly vyrobit. Spolu se svou kamarádkou Lucií vytvořily sehraný tým a brzy začaly pracovat na prvních prototypech pufů vlastní výroby. Nešlo jen o vzhled, ale takové o praktičnost, aby se pufy daly snadno prát, snadno plnit, snadno aranžovat v interiéru. 

Brzy se nabídka malé značky Catness rozrostla o další sortiment. Materiál, ze kterého jsou vyráběny je ovšem zahraniční, co do výběru je Česko velmi slabé a Kateřina a Lucie se inspirovaly na veletrhu v Itálii. 

“Rádi bychom odebíraly materiál z Česka, ale tady se žádný kvalitní a čistě přírodní v této tloušťce prostě sehnat nedá. Ani na plédy. Všude nám nabízeli buď čistě akrylové nebo s příměsí a touto cestou jít nechceme.”

Když začaly s výrobou prototypů, měly skvělý základ v Lucčiných dovednostech. Kateřina Lucii vychvaluje její šikovnost, umí plést, háčkovat i šít. “Moji rodiče mi v tom dali nějaký zákad, oba dva jsou velmi zruční. Já jsem začala šít ve dvanácti letech, kdy jsem jako malá dostala k Vánocům šicí stroj. O mnoho let později jsem se hlásila na UMPRUM, kam jsem se sice nedostala, ale našla jsem si k tomu cestu prostě později a trochu jinak.” 

Sama by ovšem celou výrobu nemohla zvládnout a hledaly na pomoc zručné pletařky, které by zodpovědně převzaly výrobu produktů, které jsou čistou ruční prací. 

“Na lidi máme podle mě dobrou intuici. Když jsme si podaly první inzerát, tak velká část dam, které jsme nabraly na začátku, je s námi dodnes a povedlo se nám postavit dobrý tým na první dobrou. Dnes pro nás pracuje asi patnáct pletařek z okolí do patnácti kilometrů. Zjistily jsme, že ty nejskormnější bývají ty nejlepší. Často k nám také přichází samy s nějakým nápadem, jak by se něco dalo dělat jinak a to se nám líbí. Pletou pro nás ženy ve věku od 35 až po nejstarší Vlastičku, které je 75 let. Je to taková čiperná a akční dáma.” “Někdy až moc,” směje se Kateřina. “Je pravda, že někdy jí zadáme úkol a ona si ho zpracuje po svém. Pak je ale nutné to párat, což jí nevadí, má radost, že má práci, která jí baví,” dodává Lucie.

“Víte, ono tahle práce se nedá dělat osm hodin denně. Bez lásky k řemeslu a potěšení vidět finální výrobek se to opravdu dělat nedá. Najde se tam případ, kdy musí naše pletařka nějaký produkt kompletně vypárat a dělat ho znovu. Ale našly jsme takové, které jsou odhodlané a vytrvalé. Hlavně proto, že je to baví a naplňuje. A tak začínají několikrát od začátku, dokud to není podle představ všech. Toho si ohromně vážíme, bez takových lidí by to nešlo.”

Všechny produkty, které Catness design nabízí, jsou vyráběné ručně. “Občas nás někdo nařkne, že pufy nebo ty menší výrobky vyrábíme na stroji. Ale tohle by žádný stroj neupletl. Snad jen ty plédy, jejichž ruční výroba by produkt velmi prodražila a na ty, jako jediné, máme opravdu pletací stroj z Japonska, který je unikátem mezi pletacími stroji tady v České republice.”

A že pletařky mají opravdu ohromně šikovné jsem se sama přesvědčila nejen při exkurzi v dílně, ale i při návštěvě za jednou z pletařek Miluškou, která právě pracovala na ošatkách, které si můžete zakoupit v e-shopu. 

 

“Nejvíc mě určitě baví spíš háčkování. Tato jedna ošatka mi zabere asi jeden večer, puf zhruba tři. Jednou jsem vyrobila jeden, který jsem dokončila a můj manžel si všiml, že na jeho začátku je dirka. Jestli ji viděl i můj manžel, tak bylo opravdu něco špatně,” usmívá se Miluška. “A tak jsem ho celý vypárala a začala znovu. To mě v tomhto řemesle naučila moje máma. Jakmile je někde chyba, musí se to udělat znovu a lépe.”

 

Na kvalitních materiálech i kvalitním zpracování si Kateřina i Lucie velmi zakládají. Než produkt zamíří k zákazníkovi, je mu věnováno poměrně dost času, do ruky ho vezme asi pět lidí. Od pletařky, která produkt plete nebo háčkuje, přes Dášu, která některé produkty sešívá dohromady a opatřuje je štítky, Kateřinu s Lucií, které kontrolují výstupní kvalitu každého produktu, aby se za ním mohly hrdě postavit až po Hanku, která výrobky balí a expeduje. 

“Ono se vlastně jedná o holčičí firmu, že? Figuruje v ní vůbec nejaký muž?”, ptám se zvídavě. “Ne, jsme naprosto soběstačné,” odpovídá mi Kateřina. “Ačkoliv vlastně abych nelhala, Lucčin tatínek nám pomohl s výrobou pletacího rámu na ty velkoplošné produkty.” “On můj táta je takový vynálezce, technický typ, který nám sestrojit ten rám a případně pomáhá s technickými věcmi. Ten rám nám velmi pomohl,” dodává Lucie.

Z návštěvy za příběhem malé firmy Catness design v Uherském Hradišti odjíždím opět s úsměvem na rtech. Potkala jsem inspirativní mladé dámy, které tvoří výrobky jimž věří, a kterými chtějí rozšířit nabídku kvalitních produktů dostupných v Česku. Odjíždím zamilovaná do pohodlných pufů, praktických košů i měkoučkých plédů a cestou zpátky už se těším, až budu moct příběh dvou odvážných podnikatelek představit spolu s krásnými, ručně vyráběnými produkty i vám.

Chci si to přečíst celé! →