SARKAS • "Porcelán je jako milenka - stojí hodně peněz a dělá si co chce!"

 

V malé, nenápadné vesničce Štědrá v západních Čechách, mě ve své malé půdní dílničce přivítala Šárka, drobná ale nesmírně milá dívčina s šikovnýma rukama, pod kterýma jí vznikají překrásné a nápadité porcelánové výrobky. 

Příběh jednoho jejího výtvoru začíná od Šárčina nápadu, ale cesta k jeho vytvoření je nesmírně dlouhá a projít si jí není pro každého. Tohle řemeslo totiž musíte milovat a být připravený mu něco obětovat. Šárka je natolik odvážná, že se pracné a klikaté cesty nezalekla, i když cesta k porcelánu nebyla tak úplně přímá.

„Jako malá jsem hodně kreslila. Chodila jsem na ZUŠ a moje učitelka tenkrát ve mně objevila nadání a myslela, že by mě mohlo bavit to dál studovat. Takže jsem se přihlásila na Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech, ale ne kvůli porcelánu. Šla jsem tam kvůli kresbě, dokonce mě naopak vůbec nebavily ty 3D prostorové věci. Chtěla jsem být ilustrátorkou. S porcelánem, jako materiálem, jsem se ale sblížila při maturitní práci. Začal mě bavit tak, že jsem se rozhodla jít ho dál studovat na UJEP v Ústí nad Labem do ateliéru Design keramiky.“

Porcelánu se Šárka věnovala už hned po škole, kdy tvořila doma, ale věci jezdila vypalovat do porcelánky nedaleko. Dnes už má pec vlastní, ale protože nebydlí na stejném místě, kde má dílnu, je pro ní práce občas komplikovaná. Jeden ze snů, který má, je jednou si s přítelem postavit domek, kde by měla i dílnu a mohla by na porcelánu pracovat kdykoli se jí zachce a dělat zrovna to, na co má chuť.

Ještě před tím, než Šárka na nějakém produktu začne fyzicky pracovat je několik kroků, které se nedají opomenout. Všechno začíná u nápadu.

„Nápadů mám spoustu a hodně z těch, které si kreslím jsou v šuplíku. Ale než se pro nějaký produkt rozhodnu a začnu ho opravdu vyrábět, může to trvat i 2 roky. Musím si nejdřív nechat vyrobit sádrovou formu a to nějakou dobu trvá. Formy nejsou vůbec levná záležitost; některé si vyrábím sama. Navíc se formy jednou za čas musí měnit, jedna forma vydrží na 150-200 výrobků. Pak forma vyžije, přestane sát vodu a špatně tvoří porcelánový střep.“ 

Co mě fascinovalo byl samotný proces vznikání výrobku. Především to, jak dlouho jeden produkt trvá a kolikrát jedna věc projde Šárčinýma rukama. 


„Porcelán, který používám je tzv. francouzský. Než připravím samotnou hmotu, ze sypké na licí, trvá to týden. Předchází jí několikeré míchání a odstávání. Když je hmota připravená, nalévá se do forem, které jsou z několika dílů, abych mohla výrobky snadno vyjmout. Trvá to cca 10-15 minut než se ve formě vytvoří střep. Přebytečnou hmotu pak vyliju zpátky a nechám odkapat. Výrobek nechám ve formě nějakou dobu odležet a pak ho velmi opatrně z formy vyjmu. V této fázi ho nesmím nijak špatně otlačit, protože jakákoli deformace by se projevila po výpalu, porcelán má totiž tvarovou paměť. Když má výrobek kožovitý povrch, tedy není úplně mokrý, ale už pomalu osychá, vyřezávám do něj ornamenty, v případě hrníčků lepím ouška.

Výrobky pak musí schnout 2-3 dny. Přichází na řadu retušování, kdy brousím spáry od lití do forem, nerovnosti zahlazuji smirkovým papírem nebo vlhkou houbičkou. Pak výrobky dávám do pece na první přežah na 950°C, který trvá přibližně 8 hodin a dalších 24 hodin pec sama chladne. Výrobky po prvním výpalu musím pořádně očistit od prachu, protože jinak by v glazuře byly vady. Glazura se připravuje podobně jako samotná porcelánová hmota. Výrobky do ní musím celé opatrně namočit a nakonec jim utřít od glazury všechny plošky, které se dotýkají podložky, aby se nepřilepily k plátu při výpalu v peci. Potom, než glazura zaschne, musím ještě znovu retušovat různé kapky nebo nerovnosti vzniklé při glazování. Následuje nakládání do pece pro druhý výpal. Nakládání pece mi trvá přibližně 2 hodiny, někdy i více. S výrobky se musí zacházet totiž velmi opatrně, i v tomhle stádiu se glazura může setřít, navíc si musím dávat pozor, aby se produkty nedotýkaly, jinak se při výpalu přilepí. Další ostrý výpal na 1250°C trvá cca 5 hodin. V praxi to vypadá tak, že nakládám pec na noc, během níž nespím, z části proto, že chodím pec kontrolovat a z části proto, že jsem dost nervózní, je to totiž velký adrenalin. Nakonec ještě přichází na řadu dekorování a dekorační výpal, buď barvami nebo sítotiskovými obtisky, které si sama navrhuji. Když je potřeba, výrobkům ještě zbrousím nožky diamantovým kotoučkem.“

 

Šárka tak vezme jeden produkt do ruky nespočetněkrát, než je hotový. Proto mě zajímalo, která část procesu jí baví nejvíc?

„Cokoli se může pokazit během jakéhokoli kroku. Ale nejraději mám okamžik při otvírání pece po druhém výpalu. Tam totiž už nemůžu nic změnit a dílo je hotové. Když se mi podaří udělat zmetek, tak z toho jsem sice smutná a zklamaná, ale beru to jako poučení pro příště.“

Celkový proces výroby může trvat 2-3 měsíce při objemu 100-150 menších výrobků. Čas nad strávením jednoho produktu by se dal odhadnout na 2,5-3 hodiny čistého času.  

„Spoustu času strávím i nad fázemi po výrobě produktu a to je focení, balení, odesílání,…Nejradši bych měla někoho na výpomoc, ale zároveň chci sehnat někoho, kdo by k porcelánu měl tak kladný vztah jako já.“

Šárka doufá, že si brzy splní sen o bydlení s dílnou. S přítelem už si dokonce vyhlédli stodolu, kterou by rádi koupili a zrekonstruovali. Než se tak stane, bude ale dál s láskou pracovat s hmotou, která je choulostivá a křehká, i když se to nezdá. A její porcelánové výrobky budeme obdivovat nejen my, ale určitě osloví i vás. 

Foto © HNST.LY a archiv Šárky Schmelzerové

← Starší příspěvky Novější příspěvky →