Onestlí desatero pro lepší svět

Když jsem začala tvořit HNST.LY, bylo to z lásky k poctivě vyrobeným věcem, protože mi začalo záležet na kvalitě víc než na množství. Za ty roky se z toho stal v jistém smyslu závazek, který mě ale neskutečně baví. Hledat šetrnost v každodenním životě jsem přijala za standard. A víc než otázka momentálního hypu kolem bio eko přírodních věcí a minimalismu jako způsobu života to pro mě je spíš zdravý rozum. A přirozená zodpovědnost k prostředí kolem mě, které tu sdílíme tak nějak všichni. Protože kdyby to tak nebylo, to bych už rovnou mohla mýt auto v řece, začít topit koťátka a zapalovat lesy, což zní jako extrém, ale ve výsledku je to pro mě srovnatelné jako nesnažit se chovat se udržitelněji. 

Proto jsem si sepsala desatero, které mi pomáhá se základy takového zodpovědnějšího životního stylu.

1. Beru si vlastní sáčky do obchodu.

Nebo si je neberu vůbec. Nemůžu uvěřit, když si někdo pořád bere pytlík i na banány nebo na meloun. Nebo jedno jablko. Možná právě proto ročně padne na jednu českou hlavu asi 400 mikrotenových pytlíků. Použijeme je jednou, jejich životní cyklus je průměrně 40 minut od doby co si je vezmeme než je vyhodíme. A nerecyklujeme. A válí se to všude. Třeba ve stromech. A rozloží se za 1000 let. To už tady ani ty stromy nebudou. Přitom existuje spousta alternativ. Od Frusacků přes méně známé Re-Sacky, které prodává třeba Econea. Nebo stačí vzít kousek staré záclony a spíchnout si sáček vlastní.

 

2. Vyhazování oblečení je až na posledním místě.

Radši ho zkouším prodat, věnovat nebo zrecyklovat. Prostě prodloužit jeho životní cyklus o nějaký čas než aby skončilo na skládce a navýšilo už tak trestuhodnou hromadu. Pro takové případy tu je třeba Vinted, Letgo, Aukro, swapy oblečení, youtube inspirace, jak svoje staré kousky přešít na nové, projekt jako Strojovna v Krymské, kde si ten nápad rovnou můžete střihnout nebo speciální kontejnery, odkud se oblečení může dostat třeba k bezdomovcům nebo děckám v domovech. Zkuste trochu pohledat a vymyslíte určitě i další tipy co podniknout s oblečením které už je.

 

3. Ošklivá zelenina je taky jedlá.

A mě je to docela šumák, že není naleštěná a nevyhovuje estetickým standardům z prodejního řetězce. Jestli ještě neznáte, koukněte třeba na Zachraň jídlo, které se snaží osvětou eliminovat food waste. Ošklivky prodává třeba i rohlik.cz.

4. Nakupuju drogerii bez obalu.

 

Třeba prostředek na mytí nádobí ani nemám v původní lahvi, ale v keramické lahvičce s pumpičkou. Zjistila jsem, že to šetří vodu (protože nemusím během mytí čekat než mi to uvnitř po lahvi steče k hubičce) a taky množství. Dávkuju si mycí prostředek přesně a v akurátním množství. Spoustu věcí lze nakupovat do vlastních obalů. Prozkoumejte Nebaleno s obchodem v Nuslích, Bezobalu na Hradčanské nebo Lišku Mazanou ve Veverkově.

 

5. Nekupuju, sdílím.

 

Můj táta mě naučil, že není potřeba všechno vlastnit, ale je ok půjčit si to třeba od souseda. Dneska existují různé weby, kde si půjčíte nářadí, profi vybavení na hory nebo auto na víkend. Třeba Library Of Things, Půjčim.to nebo carsharing HoppyGo. Využijte je. Budete si šetřit peněženku a prostor.

 

6. Nevyhazuju, opravuju.

 

Botám se dá opravit podrážka a trocha vosku dokáže zázraky. Rozbitý hrnek slepte a vytvoříte svůj vlastní originální design. A starou židli dejte do pucu třeba v takové sdílené dílně jako Z pokoje do pokoje. Pořádají i workshopy, kde vás naučí, jak starý nábytek opravovat.

 

7. Recykluju.

 

Má to smysl, fakticky. U nás v Česku má možnost recyklovat asi 98 % obyvatelstva, takže s největší pravděpodobností mezi ně patříte taky. Takže konec výmluv, plasty patří do žlutýho, papír do modrýho a sklo do zelenýho konťáku. Není to tak těžký a čím dál víc máme v okolí dokonce i speciální kontejnery na bio odpad jako zbytky zeleniny a jídla, kontejnery na nápojové kartony nebo plechovky. 1 tuna recyklovaného papíru “zachrání” až 2 tuny dřeva a na jeho výrobu je potřeba asi o 70 % energie méně než na výrobu zcela nového. A to jen příklad. Aktivně třídí už asi 71 % z nás, to je skvělý číslo, jen tak dál!

8. Kupuju si jen to, co mi vydrží věčnost.

 

Můj učitel na základce s oblibou říkal, že nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci. Levný šmejd se za chvíli rozbije a protože je levný, tak většinou už nejde spravit a tak se vyhodí. Odtud to pro většinu z nás už není náš problém, ale opak je pravdou. Co se nerecykluje, končí ve spalovně a bordel ze spaloven zamořuje ovzduší. Co dýcháme, to se nám dostává až do krevního oběhu a způsobuje zdravotní potíže. Od dýchacích problémů, přes kožní problémy až po bolesti hlavy a čert ví co ještě. Radši oželím tři levné věci, abych investovala do jedné dražší. Vydrží dlouho a ideálně je vyrobena z materiálů, které se dají na konci živostnosti zrecyklovat. Už před nákupem totiž myslím na to, že jednou z té věci bude odpad. Což by mě ale ideálně mělo začít trápit až tak za několik desítek let. Takové trvanlivé věci vybírám i do HNST.LY

 

9. Dvakrát myslím jednu kupuju.

 

Jsem holka, mám ráda módu a hezké věci, ale když mi po něčem zaplane srdce, pohladím svoji peněženku a dvakrát se rozmyslím, proč si to vlastně toužím koupit. Opravdu to potřebuju? A je to ta nejlepší varianta, kterou si můžu pořídit? Nesnáším hromadění věcí. Posledních několik let neustále redukuju. Pořád je čeho se zbavit, co poslat dál. A nakonec mám lepší pocit, že jsem si něco nepořídila než naopak. O minimalismu píše hezky například Alvin na blogu Minimalisticky.cz

 

10. Sharing is caring.

 

Věřím, že i jeden hlas má moc. Nikomu svůj názor nenutím, ale nenechávám si to pro sebe. Mluvím o tom doma, s kamarády, na sociálních sítích. Jít příkladem je totiž ta cesta, která něco může změnit k lepšímu!

Pořád je co zlepšovat a kousek po kousku se o to snažím každý den. A co Vy? Jaké máte tipy na dělání světa lepším místem pro život? Napište mi je třeba do komentářů k příspěvku na Instagramu nebo Facebooku. Jednu z odpovědí odměním poukazem do HNST.LY. Snaha se totiž musí ocenit!

Pořídíte u nás

Tato webová stránka používá cookies.