DOBYTU

„Nejlepší je ta část procesu, kdy to přibývá.“

Když jsem poprvé vešla do jejího domu, okamžitě jsem věděla, že mám tu čest s člověkem, který má dobrý vkus a budeme si rozumět. Ráda kombinuje staré a nové, ale dělá to citlivě, protože jak sama říká, nerada by si připadala jako v muzeu. Jejímu domovu vévodí přírodní materiály a příjemné neutrální tóny a čiší z něj stejná originalita i energie, jakou vkládá do svých projektů a vášní. Přestavujeme Pavlu a její značku Dobytu.  

Její vkus je hodně ovlivněný severskými zeměmi, pro které má slabost a jsou její inspirací. Věci, které má ve svém domově mají duši, jsou vyrobené z opravdových, poctivých materiálů a některé z nich si sama vyrábí. Skandinávská jednoduchost a praktičnost se promítá i do produktů, které tvoří. Do pletených přehozů a dalších bytových, ale i módních doplňků.  

“K pletení jsem byla vlastně vedená odmala. Na úplném začátku jsem navlékala korálky a zeptala jsem se mamky, jak to mám navlékat i s jehlou, abych ty korálky nemusela navlékat pořád jen nití. Byla jsem hodně zvědavá a takhle jsem svoje znalosti rozšiřovala. Moje mamka mi řekla, že je vidět, že svojí šikovnost mám po babičce. To byl přesně takový ten typ, který vstane ve čtyři ráno, jde obhospodařit dobytek, pak na pole, pak uvařit oběd, pak znovu na pole a večer si sednout k pletení.”

Po paměti uplete ponožky i rukavice, pro své tři syny plete čepice. Její zručnost jsem poznala nejen z pletených dek, ale i z rozdělaných prací, jakými byl například krásný bezešvý svetr.

„Já vlastně nejsem moc návodový typ. Někdy, jako třeba u tohohle svetru, jsem podle návodu začala, ale vůbec mi to nešlo. Tak jsem to začala dělat po svém a ono to sedí.“

Dělat věci po svém. To je jedna z mně nejsympatičtějších vlastností, jaké Pavla má. Kromě pletení občas navrhne i interiér, nedávno pro mateřskou školku nebo hospic. Stejně jako při výrobě, si i při navrhování ponechává svůj osobitý styl. Výsledkem tak jsou netradiční řešení nebo zátiší s originálními grafickými prvky. Ale přesto to nemá jednoduché. Lidé na takový styl nejsou zvyklí.

Svůj ojedinělý přístup k estetice se odráží ještě v další její vášni, vazbě květin. Začala tím, že uvázala kytice na svatbu svojí kamarádky, pak přišla další svatba a výzdoba kostela. Květiny pěstuje na své vlastní zahradě nebo vyhledává opomenuté luční krásky v příkopech. Občas přidá květinu od sousedů nebo pěstitelů v okolí.

„Mám kamarádku, se kterou se známe už střední. Říkala jsem jí, že vlastně to jediné, co mi ta škola dala, byla ona. A ona mi odpověděla ‘Buď ráda, že jsi na tu floristiku nešla, protože třeba by Tě navedli úplně jiným směrem a nepřišla bys sama na ten způsob, jak to děláš teď.’“

Poselství nebát se dělat věci jednoduše a hlavně po svém nás oslovilo. Věříme, že se bude líbit i vám.

 

Foto © HNST.LY, květinové fotografie © Jan Grulich